Jak jsou zabezpečené bezkontaktní platby?

Drasticky a složitě. Pojďme se tomu ale stejně kouknout na zoubek. Na zabezpečovacím poli máme 3 hráče – samotnou platební kartu, banku, která kartu vydala a kartovou asociaci (v ČR nejčastěji MasterCard nebo VISA). Každý z nich hraje roli v určité části platby, kdy terminál vyhodnocuje, jestli je s kartou vše v pořádku.
 

Není karta falešná?

Terminál nejdřív ověří, jestli karta není falešná. K tomu slouží série údajů, které banka a kartová asociace na kartu vložily zašifrované, než jste ji vůbec dostali do rukou. Šifry musí terminál postupně rozlousknout pomocí speciálního klíče kartová asociace. Tento klíč zná každý terminál. Jestliže mu šifry nebudou dávat smysl, někdo musel s kartou dělat něco nekalého a platba neprojde. Pokud ale uspěje, znamená to, že karta není falešná a terminál za odměnu získá přístup k dalšímu klíči. Ten bude potřebovat až v následujícím kroku.

Není karta zkopírovaná?

V další fázi kontroly terminál ověřuje, že nejde o zkopírovanou kartu. Každá karta má v sobě totiž malou skříňku, do které nikdo kromě karty samotné nevidí. Nejde tedy, na rozdíl od platebních údajů, ani zkopírovat. Jak kontrola probíhá?

1. Terminál kartě pošle náhodné číslo. 
2. Karta strčí číslo do své skříňky a vytáhne ho zpět zašifrované. 
3. Šifru pak předá zpět terminálu. 
4. Terminál musí šifru rozluštit pomocí klíče získaného při kontrole falešnosti. 
5. Pokud šifru rozlouskne a výsledkem je náhodné číslo, které kartě poslal v prvním bodě kontroly, vše je v pořádku. Karta nebyla zkopírovaná. Jestliže mu ale vyjde nesmysl, někdo se pokusil zkopírovat cizí kartu, přičemž se mu nepodařilo napodobit unikátní šifrovací skříňku. Jelikož to nejde. Platba tudíž neprojde.